velikost "0", rozchod 32mm, M 1:45

Řada 275.0 ČSD, nohatá - vlastní stavba


Michal53 10/2015

Tak jsem se rozhodl na chvíli opustit stojaté vody své oblíbené severočeské transverzálky UTD a postavit pořádný rychlíkový stroj hodný táhnout mezinárodní expres. Vždycky se mi moc líbila nohatá, 275.0 ČSD.

 
Galerie obrázků v plném rozlišení je ZDE

Vloni se mi dostala do ruky brožura o čtyřválcových lokomotivách ČSD vydaná nakladatelstvím Vydol. Nadšení pro daný typ dovršil i skvělý článek v ročence Dráha 2/2009 a bylo rozhodnuto. 275.0 a žádná jiná. Ze začátku jsem si dokonce naivně myslel, že to je dobrá volba i z důvodu toho, že mašina je jen dvouspřežní a relativně krátká, a tak bude i snadné ji udělat dobře jezdivou.


Začal jsem analyzovat možnosti použití sériově vyráběných pojezdů a nakonec jsem, zejména z důvodu fyzické i cenové dostupnosti, šel na kompromis a rozhodl se pro pojezd ETS. Kola jsou z programu pro Anglii (trochu silnější než originál ETS), chybí nějaké 2 mm na průměru (cca 4%), nicméně tradice a spolehlivost rozhodla. Na druhé straně při zachování poměru průměrů mezi hnacími koly a běhouny po zmenšení hnacích kol na modelu vychází i menší průměr běhounů, což se bylo nakonec zásadní výhodou, protože – jak se ukázalo na konci stavby -  jízdní vlastnosti modelu, přese všechnu snahu, zejména na výhybkách Atlas O54, nejsou nic moc hlavně kvůli běhounům.
Kola běhounů jsou standardní výrobky ETS (ten zadní je udělaný ze spřažené nápravy, takže jsem si užil při odfézovávání dynamického vyvážení a zaplnění tak vzniklé díry novými loukotěmi).
Model tedy není přesnou zmenšeninou skutečnosti, je tam dost kompromisů, jak to nakonec dopadlo, posuďte sami. 


Stavba modelu mi trvala rekordních 16 měsíců, největší problém byl s laděním jízdních vlastností. Přední podvozek běhounu se ne a ne vejít v zatáčce mezi válce, pak zase drhnul na nerovnostech trati. Ukázalo se, že původní konstrukce téhle kinematiky tak, jak jsem ji namaloval na počítači (a dal jsem si opravdu záležet), snad kvůli nevypočitatelným vůlím mezi kolejí a kolem, které sedne pokaždé jinak, byla nepoužitelná, a tak následovaly dlouhé úpravy typu pokus-omyl. Časem jsem si  přečetl příběhy o stavbě modelu v H0 a TT, i tam se mluvilo o značných potížích s jízdními vlastnostmi stroje kvůli značné přední převislé hmotě.



Model je klasické konstrukce, z mosazi a pocínovaného plechu, válcový kotel byl původně sprejem s lakem na vlasy. Vše ruční práce. Některé doplňky jsou dřevěné a z plastu. Ochozy a blatníky jsou ve skutečnosti z károvaného plechu, dostatečně tenký lept se mi nakonec nepodařilo sehnat, a tak jsem vzor vyryl do hliníkové fólie 0,05 mm a tu přilepil na základní konstrukci. Několik večerů pečlivého ryti, podle počítačem natištěné šablony.  Je to kompromis, vzorek je vstouplý, místo vystoupleého, ale moc se ro nepozná. 

Rozvod lokomotivy je komplet novostavba s výjimkou křižáku ETS, vyrobeno frézováním z mosazného plechu a pocínováno. Vymodelovány jsou i rozvody vnitřních dvou válců, díly vnitřních rozvodů jsou pohyblivé.

Nástřik je proveden mou oblíbenou reagující základovkou na barevné kovy, povrchová barva matný sprej na auta. I tam byl problém, protože není matná jako matná. Tabulky jsou vodní obtisky na průhledném základu od Pecka Model, vytištěno laserovou tiskárnou.

Hnací a spřažená kola na hotovém modelu působila poměrně hrubým dojmem a tak jsem se to pokusil zachránit zamaskováním a nástřikem tenkého stříbrného okraje, který kola opticky odlehčil a i pocitově zvětšil jejich průměr.