velikost "0", rozchod 32mm, M 1:45

Kat.č. 155 a 156 - řada G7 - 413 ČSD

Model německé (pruské) parní lokomotivy G7.1, vyráběný ETS také ve verzi ČSD řada 413.
Spojením čtyřnápravového pojezdu a třínápravového tendru známého již z předchozí produkce (T3) vznikla platforma pro ve své době největší produkovaný model ETS v provedení ČSD. Model byl s prototypovým fotem ohlášen v katalogu na rok 2002




Verze v provedení s tampotiskem dle katalogu na rok 2004.






S ohledem na úspěch verze ČSD asi došlo v závěru produkce k použití dílů pro jiné zahraniční verze této loko což se na modelech projevuje odlišnostmi v počtu písečníků, vzdušníků, tykadly atp. Produkce byla ukončena.

Na našem území bylo v provozu asi 50 kusů jako řada 413.0 od roku 1918 do 1968.


Nevím proč ETS z výroby stáhlo, zrovna tento pohledný model, který byl mimo verzi ČSD produkován ještě ve třech variantách. Nicméně 413tka s tendrem byl po dobu výroby vrcholným modelem ETS ve verzi ČSD, než-li jeho vládu převzala pohledná Unrra.


   

Předpokládá se, že z "výrobních" linek ETS sjelo asi 250 kusů všech provedení, asi po 50 kusech připadá na provedení ČSD, z toho kolem pěti kusů podlehlo tůningovému rachotu maestro Kmoníčka

 

Trocha historie a technických údajů:


Prvními čtyřspřežními lokomotivami v Prusku byla řada G 7/1 a G7/2, které se vyráběli v letech 1893 až 1916 v lokomotivkách Vulkan, Schwartzkopff, Schichau, Henschel, Linke Hoffmann, Orenstein a Koppel, Graffenstaden, Union, Hannover, Düsseldorf a Borsing. Lokomotivy řady G 7 měly ve své době některé nové konstrukční prvky a bylo jich údajně vyrobeno 2878 kusů.
 
V letech 1893 až 1909 bylo vyrobeno asi 1215 kusů (podle jiných údajů 1202 kusů) lokomotiv řady G 7/1 a v roce 1916 ještě asi 200 kusů, lokomotivy řady G 7/2 se vyráběly v letech 1895 až 1911 a vyrobilo se celkem 1641 kusů lokomotiv. V roce 1916 si rakousko - uherská armáda pořídila 35 lokomotiv G 7/1 a zařadila je do svých jednotek, Rakouské dráhy je označily řadou 274, ale k našim drahám se nedostala žádná. Během první světové války se lokomotivy řady G 7/1 i G 7/2 výhodně používaly při týlové dopravě na všech bojištích a značná část jich jezdila i po našich tratích.

Po skončení první světové války jich na našem území zůstalo 46 kusů, z toho 13 kusů G 7/1 a 33 kusů G 7/2. Lokomotivy byly ve výtopnách Moravská Ostrava, Brno, Pardubice, Česká Třebová, Bohumín, Břeclav, Nusle a Kralupy nad Vltavou. Z důvodu nedostatku lokomotiv byly v roce 1919 zakoupeny ve Francii další lokomotivy řady G 7, které ČSD lokomotivy označily řadou 173 a 173.9. ČSD 75 lokomotivy dalo ředitelství drah v Bratislavě a 20 kusů ředitelství drah Brno. 

V roce 1925 byly lokomotivy přeznačeny na řadu 413.0 s inventárními čísly 01 až 63 původní lokomotivy G 7/2 a 64 až 95 původní lokomotivy G 7/1. Tendry lokomotiv byly přeznačeny na řadu 412.1 s vodojemem o objemu 12,5 m3 a řadu 616.0 s vodojemem o objemu 16,5 m3.


V roce 1938 ČSD na lokomotivách rekonstruovaly parní brzdu na tlakovou pro lokomotivu a tendr a některé i zařízením přímočinné tlakové brzdy. V roce 1939 bylo 22 kusů lokomotiv předáno MÁV které dvojčité přeznačily na řadu 431.3 a sdružené 431. Po skončení druhé světové války se nevrátily lokomotivy 413.067 a 80. Po roce 1945 význam lokomotiv 413.0 poklesl a postupně přecházely na posun a ČSD je začaly vyřazovat. V roce 1968 byla vyřazena poslední lokomotiva 413.073.

Technické údaje :
Uspořádání pojezdu : D
Průměr hnacích dvojkolí : 1250 mm
Rozchod :  1435 mm
Indikovaný výkon :  720 koní
Maximální rychlost :  45 km/h
Roštová plocha :  2,30 m2 
Služební hmotnost :  52 - 54,50 t
Adhézní hmotnost : 52 - 54,50 t
Počet parních válců : 2
Výhřevná plocha :  132,40 - 158 m2 

Více informací na

 http://parniloko.vlaksim.cz/